Přípravy vrcholí

Jak bych začal což :) Co to tady budu nějak dlouhosáhle okecávat. Prostě jsem se rozhodl vycestovat, a to z důvodu, že prahnu po ovládání cizí řeči, v mém případě angličtině. Člověk sem tam něco zná, něco pochytí z filmů, gamesek a pak je tam taky ten element škola, která mě v posledních letech naučila jak se řekne kádinka, pipeta a podobný blbosti, ale že by mě nějak naučila pořádně šprechtit, to se říci nedá. Navíc když jsem ještě odkojenej německej ročník, s prvním jazykem němčinou. Proto jsem přemýšlel jak toho docílit a vyšlo mi z toho, že nejlepší bude vyrazit někam, kde mě k tomu bude nutit především okolí.

První varianta, která mě napadla, byla práce v zahraničí. Samozřejmě v mém podání, bych hledal něco jako číšník, kuchař, pokojský, a podobný práce na způsobu HlavněNeNicSTěžkýmJazykem :) Jenže po několika rozhovorech, jsem zjistil, že na takových postech se potkám akorát s lidmi jako já, takže si parádně procvičím polštinu a slovenštinu a s angličtinou se setkám pouze na letišti. Druhou variantou byl výměnný pobyt od školy, ale jelikož jsem dal už škole "vale", tak tohle nemělo dlouhé trvání. Třetí variantou, která připadala v úvahu, bylo nastoupit do rodinky jako au-pair. Nejprve jsem si pod tímto pojmem, asi jako spoustu dalších lidi doteď, představoval hlavně přebalování malých dětí a s nimi spojené starosti, což není tak úplně pravdou. Ve spoustě států, se totiž rodiče bojí i o děti kolem 20 let a tak pro ně hledají vhodné bodyguardy v podobě au-pair, které při hlídání i uvaří, vyperou, vyžehlí a uklidí :) Tahle kombinace mě hned zaujala a jelikož jsem z domu cvičenej na spoustu domácích prací, na privátě jsem si musel vařit a část mého já je občas dítě, tak jsem hnedkom rozhodil sítě :)

Jelikož jsem se rozhodl v době, kdy přesně tuto situaci řešila Megynka :) tak jsem ji hned napsal a zjistil co a jak :) Stejně jako ona, i já jsem se vysral na nějakou agenturu, která ze mě bude cucat jenom prachy a pak mě vrhne někam kamsi, a rozhodl se tak jednat na vlastní pěst! Ono má všechno své pro i proti, ale tato cesta se mi zamlouvala. Prvním krokem bylo založení si vlastního au-pair profilu na několika webových stránkách. Nejprve jsem tam tlačil rodinám do hlavy jak jsem spolehlivej a že mi mají svěřit své dítě - bylo něco kolem půlnoci, když jsem smolil Dear Family, takže se nebylo čemu divit, že mě nikdo nechtěl ani odepsat, kdoví co si o mě mysleli :D Pak jsem si na to ale ráno sedl, pročetl pár jiných profilů a zjistil, že rodiny si prostě chtějí počíst. Tak jsem zapojil všechny svoje mozkový závity, zabrnkal trochu na city, k tomu přihodil pár příběhů, jež mají vztah k dětem (samozřejmě všechno pravda) a bylo to. Druhý den už se mi tam třepotala na seznamu obálka s pozitivním requestem :D Je fakt že člověk se musí občas prodrat různým bordelem, než dojde k té pravé rodině, ale má to tu výhodu, že si člověk může vybrat. Došla mi dokonce i pozvánka do rodinky z New Yorku, ale poněvadž mi na mojí reakci (mám problém s vízem a nemám peníze na letenku) ihned poslala smlouvu, věděl jsem že na mě něco kuje :) Pak tu byl třeba Ahmed (the death terorist) Hossam :) Jakmile mi napsal měl jsem dost. I když on ze mě možná taky nemohl žejo. Cvrček taky není nic extra :D Spousta lidí si doteď ještě myslí, že je to moje přezdívka :) Tento chlapík ale začal poměrně sympaticky, a jestli to byl automat, moc hezky se mi s ním psalo. Sice byl trochu stručnej, ale to mě neva. Horší bylo, když jsem mu 2x napsal ať mi už konečně odpoví na otázku...(co je hypotéka :D ). Pak mě dorazil tím, když jsem ho požádal o fotky, a on mi poslal tři fotky o velikosti 3kB (rozměr 2x1,5 cm). Týpek ale perlil dál.  Hledal au-pair kvůli tomu, že sám je bez práce a má někam nastoupit a jeho wife odjíždí do USA za nemocnou maminkou a tak se nemá o jeho syna Davida kdo postarat. I to by ještě šlo, navíc já furt doufal, že se z něho vyklube někdo slušnej, páč bydlí kousek od Emirates Stadium (srdeční záležitost) a jeho klučina žere fotbal. Nakonec jsem čekal dva dny, než borec co je bez práce naskenuje nějaký fotky, ale místo toho mi napsal smlouvu, kde bylo že mi bude cvakat 250£ a začínala Dear Mazlikborek :) Takže taky nic no. 

Stále jsem ale věřil, že tam někde na mne stejně čeká někdo slušnej se supr děckama :) A tak se i stalo. Ozvala se mi rodinka z Irska Colbertovi. Mají dvě děti - sedmiletého Aidana a desetiletou Caitlin. Mamka dělá u Microsoftu a taťka jezdí někde po Evropě, a dělá prý také pro nějakou velkou firmu. Požadavky mají standardní a velice rozumné. Chtějí především, abych se věnoval dětem, ale když prý budu chtít, tak mi připlatí i za práci na domku. Což je fér. Od jejich minulé au-pair jsem zjistil, že jsou to normální děti inteligentní, chápavé a především nejsou rozmazlené (mohla mi ale i kecat žejo, to poznáme :D ) Aidan má rád hlavně pořádný "hug", tak se na něj těším :) Nesmím ho ale zmáčknout moc. Prej je blázen do hadů a podobně, tak mu vezu gumovou ještěrku. Doma jsem dokonce zjistil, že ta blbost vydává i takový zajímavý zvuk a tak jsem chtěl tu ďouru zacpat, ale brácha prej NE nech to, třeba se mu to bude líbit :D Jestli ne tak uvidí! :) Caitlin je prý ale úplně jiná osobnost a jednou je prý dítě a pak zase slečna, tak uvidíme. Snad vždycky poznám co kdy jak a proč :) Děti se mě prý už nemohou dočkat, tak snad je to pravda :) Těším se tam jak malej :)

Zítra ráno mě čeká cesta do Prahy na letiště, takže jsem se už dneska musel sbalit :) Hlavně musím vybrat velkej kufr jsem si říkál, když jsem ho kupoval. To že tam mám mít jen 23kg mě nezajímá. Vybral jsem si co bych si tak asi mohl vzít. Nejprve jsem zip trochu ukecával, pak přišel pot (tak moc jsem se nezpotil, ani po hodině na squashi) a nakonec všechno v pohodě v kufru. Když jsem se na něj ale podíval přísným okem, říkám si to asi nebude 20 kilo. Tak jsem si stoupl na váhu, ta ukázala 91,5kg, pak jsem si vzal kufr a prej 122 :) Seru na to abych něco vyndaval :) Takže uvidíme zítra zda mě budou vážit a něco doplatíme nebo ne :D Nejhůře na tom budou asi ty lázeňský oplatky, když tak slyšívám jak se s kufříkama zachází, ale to pivo co mám schovaný vevnitř asi taky bude mít prdýlku sevřenou. Uvidíme jak dopadneme. 

Tímto zavírám svůj turbodeníček, a pokud budu mít elán a nějaký dobrý nebo špatný zážitky, o které bych se mohl podělit a myslel bych, že padnou na úrodnou půdu, nebo že někoho potěší, tak budu pokračovat. Vše je ve hvězdách.